Tak trochu jiné cestování.
Chcete-li poznat tu pravou Afriku, a ne se jen válet u bazénu v hotelovém komplexu, tak doporučuji jet s CK UNZIP.
Petra a Pavel Fedorkovi jsou skvělí společníci i průvodci a dokáží naplánovat cestování dle vašeho přání.
Strávil jsem s nimi úžasných 14 dní. Program byl tak nabitý, že mi cestování po Keňi připadalo jako bych tam byl měsíc. Spaní ve střešním stanu je pěkné dobrodružství, ale s pohodlím jako doma. V noci slyšíte zvuky Afriky. Kempujete u jezera Naivasha a při večerním posezení u ohně pozorujete pasoucí se hrochy – to je neopakovatelné. Navíc jízda kultovním vozidlem Land Rover (s vozem této značky brázdil Afriku G.Adamson) ještě umocní vaše zážitky z cestování.
Navštívili jsme úžasné lokality, NP Masai Mara. Pokud tuto rezervaci člověk spatří na vlastní oči, pak teprve vidí tu obrovskou rozlohu s nekončícími horizonty a spoustu divokých zvířat. Viděl jsem zde skoro vše – od ledňáčka, přes lvy až po slony. Pro každého fotografa něco neskutečného.
Další NP Ol Pejeta je zase trochu z jiného těsta, viděl jsem nosorožce ze Dvora Králové a mohl si také pohladit a nakrmit slepého ochočeného nosorožce Baraku. Nocování uprostřed národního parku je ten pravý adrenalin. Všechny vaše smysly jsou neustále ve střehu. Kolem vás jsou divoká zvířata, jako ve filmu. Usínáte za lehkého lvího řevu……….
Kdo má rád hustou zeleň, kopce a vyšší nadmořskou výšku, pro toho je NP Aberdare tím pravým. Chvílemi si připadáte jak někde v pralese v KONGU, pak zase v bambusovém háji někde v Číně a nakonec vás ohromí pampa Jižní Ameriky v nadmořské výšce 3000 mn/m. I v této výšce potkáte slony a pochod k vodopádům prověří váš dech i fyzičku. Opět nocování v NP, v noci zima 4,2°C a ráno úžasný východ slunce, které vrhá měkké oranžové světlo na tu nádheru kolem vás.
Kdo viděl film „Vzpomínky na Afriku“ ,zná jméno Karen Blixen. Na předměstí Nairobi jsme navštívili její dům – nyní muzeum. Návštěvu bych doporučil jako povinnou a ještě si zajděte na dobré Curry do „Karen Blixen cofee garden“.
Určitě každý z nás zná příběh lvice Elsy od Joy Adamsonové. Navštívili jsme „Elsamare centrum“, dům Adamsonových u jezera Naivasha. Prohlédněte si jejich muzeum a dejte si třeba kávu v jejich obývacim pokoji u krbu, posedět můžete v nádherné zahradě s výhledem na jezero a kolem vás budou poskakovat Guarézy pláštíkové. Naprostý balzám a pohoda pro vaši duši i nervy evropana.
Kdo miluje slony jako já, musí navštívit sloní sirotčinec „Sheldrick Wild life Trust“. Ještě nikdy jsem nebyl tak blízko tlustokožců a tady jsem si hladil sotva měsíční sloní baby.
Na cestě jsme se stravovali tak, že Petra jako šéfkuchařka dokázala v polních podmínkách připravit výtečné pokrmy např. špagety bolognese. Večer na ohni jsme grilovali samé dobroty a popíjeli lahodná Jihoafrická vína.
Mohl bych donekonečna líčit, co vše jsem prožil a viděl, ale to se nedá všechno popsat. Vřele doporučuji tuto dovolenou, pokud jste dobrodružnější povahy, rádi poznáváte nekonvenční věci a chcete-li poznat zcela odlišné kultury.
Afrika je naší srdeční záležitostí.
První cestu do Afriky jsme podnikli v roce 2005 s CK Livingston a tehdy se nám zapsala tak do našich srdcí, že od té doby navštěvujeme tento kontinent každoročně. Nejdříve prostřednictvím místních cestovek a potom už individuálně. Navštívili jsme většinu zemí jižní a východní Afriky s našimi přáteli z Brna, nebo sami ve dvou. Spali jsme, jak ve stanu v kempech, tak v nejluxusněších lodžích. Vždy jsme měli pevně stanovený itinerář, takže jsme věděli, že „jestliže je úterý, musíme být v Belgii“, protože jsme byli většinou vázáni na rezervaci ubytování a to i v některých kempech, takže prostor pro improvizaci ve stylu „tady se nám líbí, tady zůstaneme déle“ byl minimální.
Všechny cesty byly úžasné, ale naše měsíční expedice začátkem roku 2015 s UNZIPem
měla trochu jiný rozměr a hlavně ještě větší přiblížení se k přírodě. Měli jsme také sestavený itinerář, ale vždy byla možnost kdykoliv se rozhodnout pro jakoukoliv změnu. Byli jsme vázáni pouze datumy na našich letenkách.
Začali jsme v Nairobi. Přes jezero Naivasha jsme se přesunuli do Ugandy, kde jsme v Kampale chtěli navštívit naši adoptivní dceru Prize a pokračovat dále do národních parků. Naše setkání s Prize bylo pro nás všechny tak emotivní, že jsme s vděčností přivítali návrh Petry a Pavla na změnu itineráře a strávili jsme tak další dva dny s Prize a její dcerou Yvonkou u jezera Buniyoni. Krásné dva dny, na které nikdy nezapomeneme. Pokračovali jsme do parku Queen Elizabeth s úžasným kanálem Kazinga, kde jsme mohli z lodi sledovat obrovské množství ptáků a zvířat a dokonce jsme i vyprošťovali loď s turisty uvázlou na mělčině. V parku Ishasha jsme se setkali se stromovými lvi a v Bwindi jsme podnikli brutální sedmihodinový trek za úžasnými horskými gorilami. Z Ugandy jsme se přesunuli do tzv. „ Švýcarska Afriky“ do Rwandy. Skutečně nás překvapily perfektní asfaltky a čistota ve městech a kolem silnic. Byli jsme uchváceni krásami jezera Kiwu, NP Akagera a především NP Nyungwe, kde jsme pozorovali kočkodany čepičaté a turaka velkého. Zde jsme zažili asi nejkrásnější kempování na divoko v džungli u hranic s Burundi. Grilovali jsme pravou svíčkovou a zažili jsme nepopsatelný ranní rozbřesk, kdy mlha ustupovala vycházejícímu slunci. Dále jsme pokračovali do Tanzánie, kde jsme v NP Serengeti mohli sledovat levharty a spoustu lvů včetně těch stromových. Závěr patřil Keni a NP Masai Mara, který nás opět nezklamal. Zážitky z kempování v otevřených kempech v národních parcích, kde jsme byli sami pouze se zvířaty, jsou nezapomenutelné. Nelze ani popsat večery při západu slunce a večeře u ohně v záři petrolejky při úplňku a obloze plné hvězd se sklenkou dobrého jihoafrického červeného. No a když posvítíte čelovkou do tmy a proti vám zasvítí několik očí, tak to už není co dodat. To se musí zažít na vlastní kůži. A úplně na závěr nám Petra s Pavlem připravili malé překvapení u jezera Naivasha a to návštěvu a oběd v Elsamere, v domě a nyní muzeu Joy a George Adamsonových, kde pobíhalo množstí gueréz pláštíkových. Byla to úžasná komfortní expedice se spolehlivým perfektně vybaveným Land Roverem Defendrem a plným servisem. Jsme vděčni, že nám bylo nabídnuto pokračování v lednu 2016. Z této expedice s UNZIPem máme však bohužel jednu výčitku a to je to, že jsme naučili Petru s Pavlem na ranní a večerní podávání desinfekční slivovice, ale doufáme, že nám to oni i jejich játra odpustí.
„Asante sana“
