South Africa (3)
24. – 29. den zpět v JAR, Mokopane, Phalaborwa, Krugerův národní park
Zregenerovaní míříme z Maunu přes Francistown a Palapye zpět do JARu, konkrétně Krugerova národního parku. Rezervaci pojmenovanou po svém zakladateli najdete na severovýchodě země. Od severu k jihu měří 300km a široká je zhruba 60. Na východě tvoří hranici parku Mozambik. Rezervace je více než sto let stará a perfektně organizovaná (Petra byla nadšená). Téměř všechny kempy v parku jsou důkladně oploceny a velice dobře vybaveny. Na rozdíl od divoké Botswany volíme tři největší kempy, od severu k jihu bydlíme postupně v Letabě, Sataře a Skukuze. K dispozici máme mimo ohniště také elektrickou přípojku, společnou kuchyňku s vařičem a speciální bojler s vroucí vodou na čaj, kávu i vaření. Umývárny čisté, lze tu také dotankovat pohonné hmoty, večer lze skouknuti film v letním kině – samozřejmě přírodní tématika. Nechybí bazén a obchůdek se vším potřebným. V sámošce najdete jídlo i pití, upomínkové předměty, perfektně vydělané kůže zvěře, dřevo na oheň či zmrzlina.
 |
 |
 |
Páteří celého parku je kvalitní asfaltová silnice ( 50km/h ) vedoucí z nejsevernější části středem na jih. Z ní vybíhají již hliněné cesty ( 4Okm/h ), aby protkaly celý park jako pavoučí sítě. Vedou nás k napajedlům, říčkám a následně vracejí zpět na hlavní cestu.
 |
 |
 |
Celkem je zde zbudováno jistě stovky kilometrů těchto cest. Park je plný zvěře, oproti Botswaně či Namibii však přibylo i lidí. O školních prázdninách a na vánoce je potřeba místa v kempech rezervovat. Jihoafričané sem jezdí jako my do ZOO. Často jen na prodloužený víkend, či týden. Vstupné do NP i ceny v kempech jsou přijatelné. Domácí mají vše výrazně levnější. Stejně jako v Namibii i Botswaně platíme několikanásobně vyšší sazby.
V Sataře, druhém kempu Krugerova parku, o sobě poprvé dává vědět přicházející období dešťů. Prudký vítr a následně silný déšť, blesky se honí po obloze jeden za druhým za ohlušujícího burácení hromů. Klidíme se rychle pod střechu umývárny, celou z palmového listí, kde ani nekápne a sledujeme ohnivé a zároveň deštivé představení se sklenkou vína v ruce a ve společnosti různé havěti, která zde hledá útočiště jako my. Zuřivá bouře přišla po nejteplejším dni, který jsme v Africe zažili, bylo 44°C ve stínu. Spontánně jsme si všichni vzpomněli na Brádlerovy boudy v Krkonoších, kam rádi mizíme z civilizace a kde je pět měsíců v roce sníh. Nemaje klimatizovaného pokoje škvaříme se ve stínu stromů a zdravíme tímto na Brádlerky Petra Bártu, Alču, Halima, Aničku a Adélku a samozřejmě kuchaře Míru!
Jihoafrická republika, Krugerův národní park, kemp Satara
Poslední dva dny v Krugeru, kemp Skukuza
Viděli jsme mnoho zvěře a zažili zajímavá setkání. Se zvířaty i s lidmi. Protože se pomalu, ale neúprosně blíží konec společného putování, Míša s Adélkou odlétají za dva dny domů, pokusím se malinko rekapitulovat. V průběhu cesty se z nás stal sehraný a pohodový tým. Já s Míšou máme na starosti věci technické. Rozděláváme stany, zapalujeme a udržujeme ohně a provádíme nezbytné opravy na autě a vybavení. Adélka s Péťou mluví nejlépe anglicky a tak zařizují vše potřebné. No a taky vaří, což je činnost nejdůležitější. Postupně jsme se sehrávali tak, že nám vše trvá jen zlomek času než na začátku. Pokud tedy spěcháme. Když ne, respektujeme africké tempo. Nezapomenutelné jsou večery. Hvězdy nad hlavou, praskající polena v ohni, zvuky buše… Povídání o životě, žádná televize, není kam jít – super.
V řízení se občas střídám s Adél, která našeho Zipa kočíruje výborně v terénu i po silnicích. Na prašných cestách Namibie a občas v Krugeru řídí i Míša a má za sebou více než sto kilometrů třítunovým džípem v terénu. Dobrá škola. Jen jednou málem přejela želvu. Ale pak za to vzala (želva) a frnk frnk byla pryč. Přežila.
 |
 |
 |
I my jsme živí a zdraví. Za celý měsíc žádné nemoci, zranění ani jiné zdravotní komplikace. Dobře jsme přivykli na vedra a nijak nám nevadí. Vůbec nepoužíváme klimatizaci v autě. Nějak jí prostě nepotřebujeme.
30.den – odlet
Je ráno 30.října, 30.den naší cesty a my se blížíme k Johannesburgu. Míša s Adél odlétají večer do Prahy. Setkáme se zase až po dvou měsících v Keni. Ještě před odletem vak hledáme Pepíka Hrbka, který v zemi žije již 40let a poskytne azyl nám a na 14fní také našemu autu. Já s Péťou odlétáme objevovat Madagaskar, na který žádné trajekty, které by převezli Zipa, nejezdí.
Johannesburg je podle světových statistik jedno z nejnebezpečnějších měst na světě. Průvodci, mimo jiné, doporučují projíždět křižovatku na červenou, pokud máte pocit ohrožení. Loupežná přepadení se zbraní v ruce a vraždy jsou tu na denním pořádku. A tak zavíráme okénka, zajišťujeme dveře a bez mapy i navigace (nefunguje) hledáme jehlu v kupce desetimilionového sena. Po hodině a půl, šťastní a hrdí parkujeme před domem a jsme královsky přijati i hoštěni bodrým čechoafričanem. Po odpolední procházce městem (vidíte, jak se člověk rychle otrká?) vyrážíme večer na letiště vyprovodit Míšu a Adél. Zip je pro letištní, několika podlažní parkoviště moc vysoký a tak bezradně kroužíme kolem. Nakonec využíváme VIP parkingu a jdeme k odbavení.
Přání hezkých vánoc ( je 30.října, ale dřív se neuvidíme), pevná obětí a nakonec i slzičky. Bylo nám spolu dobře, objevili jsme kus světa a prožili nezapomenutelná dobrodružství! Ahoj Míšo a Adélko a v lednu nashledanou!!
Osiřelí se vracíme do města, vypijeme pár drinků na žal a šup do postele. Už druhý den nás čeká tropický Madagaskar.
Jihoafrická republika, Johannesburg
Zvláštní poděkování
Rádi bychom poděkovali vesmírným silám, andělům – ochráncům a hlavně našemu zapůjčenému talismanu Ganéšovi za podporu a ochranu po celou dobu našeho dosavadního putování. Nejenže nás chrání, ale také plní i rozmařilá přání jako toaleta v národním parku, levhart u hlavní cesty (aby se nám dobře fotil) či nosorožec v západu slunce.
 |
Díky ti, Ganéšo, za neutuchající podporu a ochranu. Tým Unzip
Další díly deníku z JAR:
South Africa (1)
South Africa (2)
| Předchozí | Další |
