Namibia
13.den
Caprivi, směr Botswana, hraniční přechod Ngoma
Projíždíme oblastí Caprivi strip, úzkým pásem země sevřeným na severu Angolou, na východě Zambií a Zimbabwe a z jihu Botswanou. Tak, jak jsme poznali Namibii téměř celou bez lidí, podél asfaltové silnice B8, táhnoucí se celým Caprivi, je docela živo. Každých pár kilometrů vesnička nebo alespoň shluk domků. No, domků…Jediné zděné budovy během několika set kilometrů dlouhé cesty jsou základní školy. Nízké, přízemní se sedlovou střechou a okny. Lidé bydlí bez výjimky v hliněných kulatých chatkách se slaměnou střechou a otvory místo oken a dveří. Někdy jich je pohromadě více a často bývají obehnány ploty z trní. Podél cest se pasou kozy a domácí skot, myslím, že jsou to Wapiti. Děti, jdoucí ze školy až 15km pěšky, často bosky, nám vesměs vesele mávají. Některé mají na hlavách pletené kulichy. Je 43 stupňů ve stínu…
 |
 |
 |
7. – 12.den
Vioolsdrif – hraniční přechod, asi hodina byrokracie a jsme v Namibii! Země, která je 10x větší než ČR, má pouhé 2 miliony obyvatel. A je to znát. Silnice jsou kvalitní, prázdné, vždy tak jednou za půl hoďky potkáme auto. Teplota na rozdíl od dopravy utěšeně stoupá. Během dne tak kolem 30 stupňů, ráno asi 15.
Fish River Canon – národní park na úplném jihu země je naší první zastávkou. Nocujeme v kempu Ai-Ais, který je uvnitř rezervace. Je pěkný, čistý a drahý.
Už po třech dnech cesty musíme měnit plány. Přestože máme na cestu vyhrazeno asi 8 měsíců a slibovali jsme si nespěchat, spěcháme. Míša s Adélkou letí 30.10. domů a vše, co jsme naplánovali, rozhodně nestihneme. Míříme tedy do národního parku Etosha na severu země. Rezervace vypadá jako nekonečná pánev stříbřitě bílého písku. 110 km od západu k východu a 60 km od severu k jihu. Jsme tu ve vrcholném období sucha, teploty jsou přes den nad 40 stupňů Celsia a už měsíce ani nekáplo. Flóra nic moc, ale zvěř se pozoruje super, neb se stahuje k napajedlům. Za 2 dny jsme viděli: smečku 6-ti lvů, dvě lvice samotné, stádo 30-ti slonů včetně několika slůňat, stovky zeber, osamocené žirafy, hyeny, šakali, kudu a spousty jiných antilop, včetně malinkého dik – dika…našeho favorita z Malé pětky. Vrcholem bylo podvečerní sledování nosorožců při západu slunce.
 |
 |
 |
Kempy v parku (Halali, Namutoni a Okakuejo) jsou drahé, hlučné a špinavé.
 |
 |
 |
Rád bych vám nyní napsal něco o tom, jak si v té Africe vlastně bydlíme. Tak tedy zatím buď v kempech nebo na farmách, které jsou v Namibii četné a pohostinné. Většinou jsou to lodge, kde je možné bydlet v chatkách či vlastních stanech. Ty lepší mají bazén nebo restauraci, které můžeme využívat. Zatím jsme všude měli toalety a sprchy. Voda je večer horká od slunce, hrozí opaření, neb není čím naředit. Ráno má asi 12-15 stupňů.Brrrrrr. Hygienu zatím dodržujeme.Už jsem se i holil. Zda se holily holky nevím…
 |
 |
 |
No a co strava? Jsme soběstační a většinou si vaříme sami. Grilujeme na ohni, skvělý byl krokodýl nebo kudu. Ráno klasika – čaj, chléb, salám. Oběd lehký a večeře vydatná.
11.10. – ranč a kemp Sachsenheim. Skvěle organizovaný kemp vedený německými majiteli, asi 25km na východ od Etoshy. Míša slaví 16. narozeniny. Dostala 2L Coca-coly, zázvorové sušenky, typický africký přívěsek a hlavně jsme šli na bufetovou večeři. Řízky z kudu, masové kuličky z antilopy Elak, rýže, brambory, kukuřice a studené pivo. Vrcholem večera je však průvod černoušků s růžovým dortem, zapálenými svíčkami a sborovým Happy birthday to you…Míša má pusu od ucha k uchu.
 |
 |
 |
Etoshu máme za sebou a přes pás Caprivi míříme na Viktoriiny vodopády do Zimbabwe.
Úterý 12.10., Caprivi, jednoduchý a zatím nejlevnější…… kemp (7USD/osoba). Jsme tu všehovšudy 2 auta, o personálu či majitelích ani vidu ani slechu. Kempujeme, u ohně, dobrého jídla a ještě lepšího pití píši deník. Světla rychle ubývá a tak zapaluji stylovou benzínovou lampu, tzv. benzínolejku. Nastává africké noční safari….všemožní brouci, komáři a jiná noční havěť se slétají k lampě a my se zlepšujeme v jejich identifikaci. V jezírku kvákají žáby a poprvé slyšíme v bezprostřední blízkosti zvuky buše. Kemp není oplocen a romantika je dokonalá. Mám pocit že pomalinku ale jistě začínáme rozepínat Zip…
Unzipáci, 12.10.10, Caprivi, Namibia
| Předchozí | Další |
